Fotografování 360° panoramat interiérů: od techniky po zpracování v Photoshopu

V dnešní digitální éře je fotografie spojena s neustálým technologickým pokrokem a novými způsoby prezentace vizuálního obsahu. Jedna ze zajímavých a trochu opomíjených možností v oblasti fotografie interiérů představuje vytváření 360° panoramat, která umožňují virtuální prohlídky interiérů. Tento článek se zaměřuje na proces fotografování a zpracování těchto panoramat s využitím Adobe Photoshopu.

Vybavení a příprava:

Kvalitní fotoaparát je samozřejmě základem pro dosažení použitelných výsledků, nejlépe zrcadlovka s výměnnými objektivy, v tomto případě širokoúhlými. Při fotografování panoramat je dále klíčové mít stabilní stativ s tzv. panoramatickou hlavou, pro pozdější spojení a prolnutí jednotlivých snímků v celek. Tato speciální hlava umožňuje rotační pohyb fotoaparátu kolem optické osy.

Nastavení fotoaparátu:

Před samotným fotografováním je nezbytné manuálně nastavit expozici, nízkou citlivost ISO, vyvážení barev, a vyšší clonové číslo (pro větší hloubku ostrosti). Při tomto nastavení budou vycházet dlouhé až velmi dlouhé časy a aby jejich vlivem nedošlo k rozhýbání snímku při expozici, je dobré použít samospoušť. Velmi zásadní je vyrovnat kameru do horizontální roviny pomocí bubliny vodováhy na těle fotoaparátu nebo panoramatické hlavy, aby se nekácely linie.

Fotografování:

Jednotlivé snímky fotíme orientované výškově a tak, že by měly překrývat jeden druhý ideálně o jednu třetinu své šířky, což je nutné pro bezproblémové spojení během postprodukce. I tak se docela často stává, že se snímky při postprocesu nespojí v jednolité panorama, proto doporučuji po nafocení prvního 360°okruhu nafotit jej celý minimálně ještě jednou, s trochu jiným přesahem snímků, např až na polovinu. Na jeden okruh vychází od šesti do třeba dvaceti snímků, záleží na velikosti daného prostoru.

Postprodukce v Photoshopu:

Po dokončení fotografické fáze upravíme u snímků jas, kontrast, barvy a hlavně optickou deformaci a vložíme snímky jednoho okruhu do Adobe Photoshopu přes nástroj “Photomerge”, který spojí jednotlivé snímky do plynulého panoramatu. Volbou různých možností spojení, jako jsou "Perspektiva", "Sférické" a další, ovlivníme výslednou perspektivu. Mi se nejvíce osvědčilo prolnutí “Cylindrické”. Musíte však počítat s tím, že každý způsob prolnutí má specifickou, ne zcela přirozenou perspektivu, konkrétně tu, že bližší stěny a předměty se zobrazují zvětšené, jakoby vyboulené, což je dáno nutností snímat širokoúhlými objektivy. Pokud se prolnutí všech snímků podaří, je často ještě nutno retušovat místa neplynule provázaná a doretušovat prázdná místa v okrajích, pokud nestačí je ořezat. Je již sice možné použít ke spojení snímků v panorama umělou inteligenci, třeba v “Camera raw” (součást Photoshopu), která prázdné okraje snímků dopočítá a vyplní obsahem, zatím však s výsledky nejsem spokojen. Je hotovo, výsledkem je dlouhá “nudle” zachycující v pásu celý prostor.

Použití 360° panoramat:

Osobně vytvářím 360° panoramata při realizaci virtuálních prohlídek již proběhlých výstav pro server Art for Good, kde jsou tyto panoramatické pásy softwarově spojeny v “kruh”, takže si jejich návštěvník může plynule prohlížet jednotlivé výstavní prostory. Občas jsem je použil při fotografování showroomů, restaurací, hotelů a podobně, buď celá, nebo jen jejich částí. Tyto panoramata umožňují divákům interaktivně prozkoumávat prostor a získat autentický pohled na interiér, aniž by museli být fyzicky přítomni.

Závěr:

Fotografování 360° panoramat interiérů pro virtuální prohlídky vyžaduje pečlivou přípravu, technickou znalost i kreativitu. S vhodným vybavením, včetně panoramatické hlavy, a postprodukčními dovednostmi můžete vytvořit působivá panoramata, která divákům umožní autentický vhled do nějakého prostoru.

Previous
Previous

Umělá inteligence to píše za mě. Tedy téměř.

Next
Next

Fotografie penzionu - svépomocí nebo profesionálně?